Srovnává se s rokem 2009. George Lagarias, hlavní ekonom Forvis Mazars, řekl CNBC, že francouzský dluh činil 119 % HDP na konci druhého čtvrtletí 2026, což není daleko od 128 %, které mělo Řecko na konci roku 2009.
Podobnost podle něj končí u tohoto poměru. Francouzská čísla zveřejňuje národní statistický úřad Insee a investoři je vidí už léta. Řecká čísla takto viditelná nebyla: v roce 2009 byl jeho předpokládaný rozpočtový schodek revidován z 3,7 % HDP na jaře na 12,5 % do října a toto překvapení pomohlo krizi rozpoutat.
Klíčová čísla
- 5 % výnos francouzského 10letého státního dluhopisu tento týden, úroveň naposledy dosažená v roce 2002, než vystoupal ještě výše
- 170 bazických bodů prémie francouzských 10letých výnosů nad německými ve čtvrtek, poprvé tak vysoká od krize na počátku 2010. let
- 119 % francouzský dluh jako podíl HDP na konci druhého čtvrtletí 2026, oproti 128 % Řecka na konci roku 2009, podle Lagariase
- 0,5 % snížená prognóza růstu francouzské vlády pro rok 2026
Pojištění francouzského dluhu je opět na úrovních z doby krize
Současně s pohybem výnosů se swapy úvěrového selhání na francouzský státní dluh – kontrakty, které vyplácejí plnění, pokud dlužník nesplácí – obchodují za nejvyšší ceny od epizody na počátku 2010. let, uvedla CNBC. Euro od začátku roku ztratilo vůči dolaru téměř 5 %.
Francie má jeden z největších schodků v poměru k výkonu ekonomiky v eurozóně tvořené 21 zeměmi a její dluh dál roste, zatímco ekonomika téměř neroste. Pouliční protesty a roztříštěný parlament vyvolávají pochybnosti, zda lze opatření k ozdravení rozpočtu vůbec prosadit.
Jednoduše řečeno: země eurozóny sdílejí jednu měnu a jednu centrální banku, ale každá vláda si půjčuje sama. Rozdíl mezi tím, kolik platí za půjčku na 10 let Francie a kolik Německo, je cena, kterou trh za tento rozdíl stanovuje. Když se rozdíl rozšiřuje, slabšímu dlužníkovi rostou úrokové náklady, což zvyšuje dluh, který musí obsluhovat – smyčka, kterou ekonomové nazývají fragmentace.
Citovaní se neshodnou, jak daleko se to rozšíří
Prošel jsem zprávy a rozpor je zřejmý. Carsten Brzeski, globální šéf makroekonomického výzkumu ING, e-mailem uvedl, že země je „hluboko na území francouzské krize“, a dodal, že vláda nemá bezprostřední problém s hotovostí a že nedůvěra trhu s dluhopisy by měla v Paříži vyvolat naléhavost.
John Stopford z Ninety One řekl CNBC, že investoři do dluhopisů nyní Francii vnímají méně jako hlavního evropského dlužníka a více jako periferního, což vzhledem k váze země v EU označil za bizarní posun. Jeho firma od neklíčového evropského dluhu prozatím ustoupila.
K riziku přelévání Lagarias odhadl pravděpodobnost opakování vzorce z počátku 2010. let na 10 % až 20 % a poznamenal, že francouzský obchodní deficit je mnohem mírnější, než byl řecký. Alex Everett z Aberdeen Investments uvedl, že epizodu je třeba chápat jako francouzské riziko, nikoli problém eurozóny, a poukázal na silnější banky, hlubší integraci a nástroje vytvořené od té doby k omezení fragmentace. Stratégové BlackRock napsali, že podmínky jsou „podstatně odlišné“ od let 2011 až 2012, i když přelévání zůstává možné.
Nositel Nobelovy ceny Paul Krugman, který psal 8. října a kterého citovala CNBC, popsal smyčku jinak: strach z bankrotu vyhání kapitál, což zvyšuje náklady na půjčky, což prohlubuje strach.
Na co se zaměřit
- 27.–28. října plánované měnověpolitické zasedání Federálního rezervního systému, které InvestMacro uvádí jako klíčové pro pozicování v dolaru