Hormuzským průlivem ve skutečnosti proudí méně ropy než před válkou. Předběžné odhady za týden do 18. října, které zahrnují náklad překládaný mezi loděmi v Ománském zálivu, odhadují provoz zhruba na 14 milionů barelů denně, tedy asi 82 % předválečného objemu, informoval deník Wall Street Journal.
Celkový objem z regionu je přesto vyšší, protože rostoucí podíl ropy do průlivu vůbec nevstupuje. Ropovody vedoucí přes Saúdskou Arábii a Spojené arabské emiráty dopravují barely do přístavů mimo Záliv a tankery si náklad předávají za tímto úzkým hrdlem.
Klíčová čísla
- Více než 24 milionů barelů denně – tok ropy z Blízkého východu v týdnu končícím 18. října oproti předválečnému průměru 23,3 milionu, podle společnosti Kpler
- Asi 82 % předválečného objemu proudilo ve stejném týdnu samotným Hormuzem, podle předběžných odhadů
- 40 % exportu ropy ze Zálivu mimo Írán využilo v září trasy vyhýbající se průlivu, oproti 17 % před válkou, odhadla společnost Kpler
- Asi 30 útoků na plavidla bylo hlášeno v říjnu, zhruba 20 % všech útoků na lodě zaznamenaných během války, podle Michelle Wiese Bockmannové ze společnosti Windward zabývající se námořními zpravodajskými informacemi
Náhradní řešení se stalo rutinou
Systém, který udržuje barely v pohybu, vznikl improvizovaně a nyní se ustálil. Některé tankery krátce vplouvají do Zálivu, naloží náklad, vyplují Hormuzem a předají jej u Ománu druhé lodi, která ho doveze zbytek cesty. Posádky během části plavby často vypínají sledovací signály a americké letectvo chrání koridor podél ománského pobřeží, lodě však mohou být stále zasaženy.
Hamad Hussain, hlavní ekonom pro komodity ve společnosti Capital Economics, řekl listu Times of India, že systém přepravy nebezpečným průlivem je už dobře zavedený a že všichni v exportním řetězci jsou ochotnější nebezpečí přijmout.
Velkou roli v tom hrají peníze. Přeprodej irácké ropy vynáší obchodníkům zhruba o $20 za barel více než před válkou, uvedl Homayoun Falakshahi, který ve společnosti Kpler vede analýzu ropy. U supertankeru naloženého typickými dvěma miliony barelů to představuje asi $40 milionů dodatečné marže. Majitelé lodí platí více i za lidi: jedna čínská agentura pro nábor posádek nabízela námořníkům až $25 000 za okružní cestu trvající jeden až dva týdny, informoval Wall Street Journal.
Jednoduše řečeno: když se námořní trasa stane nebezpečnou, ropa jednoduše nepřestane proudit. Pojištění, přeprava i mzdy posádek se prodraží a kdo tyto náklady dokáže unést, pluje dál, dokud je pokryje marže z přeprodeje. Proto může zásobovací trasa zůstat rušná, i když riziko na ní roste.
Novým problémem jsou náklady na přepravu barelu
Dne 16. října zasáhl granát z protitankového granátometu vystřelený z malého člunu supertanker Loyalty plující pod vlajkou Tanzanie, uvedla společnost Vanguard zabývající se námořní bezpečností. Granát poškodil nádrž na sladkou vodu; podle jednoho člena posádky loď v té době vezla dva miliony barelů irácké ropy. Ani jedna ze zpráv, které jsem četl, nezmiňuje žádná zranění. Íránské revoluční gardy použily proti lodím proplouvajícím průlivem drony a rakety a nasazeny byly i malé čluny.
Toto nebezpečí se promítá do účtů. Přeprava ropy ze Zálivu do Číny supertankerem tento týden stála podle propočtů společnosti Kpler téměř $37,37 za barel, což se blíží rekordu, jak informoval list Hindustan Times. Pojištění válečného rizika vzrostlo až na 10 % hodnoty plavidla z méně než 3 % před konfliktem, podle společnosti Windward. Ropa Brent se v úterý obchodovala kolem $108 za barel, přičemž globální zásoby jsou nízké a obnova toků závisí na vývoji bojů.
Pod tlakem je vlastní export Íránu
Zatímco jeho sousedé vyvážejí více, Írán vyváží méně: americká námořní blokáda omezila jeho vlastní obchod s ropou. Teherán tvrdí, že pokud nemůže vyvážet on, neměli by mít tuto možnost ani okolní producenti, a usiluje o obnovení kontroly nad Hormuzem. Ropa přesto proudí dál, průlivem i kolem něj, což podle Hussaina připravilo Írán o velkou část odstrašující síly, kterou kdysi měl nad exportem z regionu.